Zkoušel jsem challenges typu 30 dní bez utrácení. Vydržel jsem sedm. Pokoušel jsem se vést seznam každého výdaje. Fungoval týden. Rozhodl jsem se, že prostě neumím šetřit.

Problém nebyl v tom, že bych nehospodárný. Problém byl, že každý systém vyžadoval neustálou pozornost a vůli. A to nejde dělat pořád.

Automatizace všeho co jde

Nastavil jsem si trvalý příkaz den po výplatě. 4000 korun jde automaticky na spořicí účet. Nevidím to, nerozhoduję o tom, prostě se to stane.

Dřív jsem si říkal, že ušetřím co zbyde na konci měsíce. Nikdy nic nezbývalo. Teď mám peníze pryč hned a žiju s tím, co zůstane.

Pravidlo neviditelných peněz

Spořicí účet má jinou banku než každodenní. Nemám tam kartu. Přístup přes internetbanking vyžaduje přihlášení, které mám dlouhé. Cíleně jsem to zkomplikoval.

Není to zamčené, jen vzdálené. Když opravdu potřebuju ty peníze, dostanu se k nim za pět minut. Ale když jen chci něco koupit impulzivně, ta bariéra stačí na to, abych si to rozmyslel.

Za rok tam mám 47000. Nevím přesně kdy co tam přišlo. Prostě se to děje samo.

Žádný pocit obětování

Nechybí mi ta částka. Nikdy jsem ji vlastně neměl. Z pohledu mého běžného účtu prostě vydělávám o 4000 míň. A s tím žiju normálně.

Nejlepší na tom je, že nepotřebuju motivaci nebo disciplínu. Systém běží sám a já se o něj nestarám. Občas se přihlásím, podívám se na číslo a překvapí mě, jak narostlo.

To je přesně typ šetření, který mi vyhovuje. Žádná dřina, žádné odříkání, jen jednoduchá struktura v pozadí.